Jako poutník spíná ruce obě
k Madonně, já chci se modlit k tobě,
ty má Lásko s věčnou slzou v oku
a s tím tisícerým mečem v boku,
ty má Lásko, pod kříž mojí muky
jež jsi přišla jísti z mojí ruky,
pouze kapky chladné krve sedlé,
ty má Lásko, jež jsi stála vedle,
jako Matka stála vedle Syna,
když chtěl smrtí smířit Hospodina.
Tys tam stála na Golgatě žalů
sebe měníc bolestí svou v skálu.
A já bídník, já byl zlý a krutý,
místo růže list ti hodil žlutý.
A jak Syn člověka – smutné věno! –
tvrdě řek jsem: Co ti po tom, ženo?