Bdí na loži v myšlének žáru, ve obraznosti chví se spáru a chladným umem krve varu chce kázat klid a rozvahu;
teď skočí s lože, sedne, píše, a počítá a sotva dýše, krev hřmí mu v skráň, prs dme se výše a Satan stojí na prahu.
Tu kolečka, tam páky, šrouby, by vše to k sobě klaplo, snoubí na zatracené dílo zhouby a v potu tváře počítá;
blesk v myšlének teď sjel mu šero – u kulometu stisknout péro a rázem smrtí tisícero v řad bojujících zavítá.
V balonu lehkým dechem plynu nad tábor, v hor a noci stínu jenž dřímá, noční nad krajinu jak meteor se tiše vznést
a ze sta jícnů zvratem kliky mor, zkázu chrlit v spící šiky... On slyší úpění a křiky, krev stříknout vidí ve tvář hvězd.
Pak v neprůzračném proudů plášti, jejž líný vánek sotva zvraští, torpedo hněvu pln a záští sám nezřen vléci pod lodě,
v ráz v čilé ruky vzmachu hbitém loď rozmetati dynamitem, v nach zbarvit pláň i s nebes štítem, že kouř jen zbude na vodě!
Tak přemítá a badá, váží, zří na hřídel i na závaží, jej naděj nese, bázeň zráží, kdo vystihne tu námahu?
On cítí, holomkem je smrti, jež rukou davy jeho škrtí a davy kácí, davy drtí a Satan stojí na prahu.
Tam stojí a v své černé pěsti on drží vše, co sluje štěstí, čím k důstojnosti můž’ se vznésti neznámý posud z lidu muž,
má v ruce kordony a řády a výsady a přízeň vlády a peníze a dívčí vnady – Ó mozku vři, ó srdce buš!
Co zbořené měst štíty, brány? co klasné lány podupány? Co lidské údy rozmetány? Zde úspěch, sláva, velikost!
Co krev, co nářky vdov a dětí? Co hnáty, lebky v jedné změti? Když tomu zisk jde ve zápětí? Chce tomu svět – on viny prost!
On ve velkém je lidstva katem. Co štětcem, knihou, pérem, dlátem se zvedlo v duchu láskou vzňatém, vše zdeptá strojem pekelným.
On, vzdělanosti ironie! se v masku vynálezce skryje, jenž v lidskosti tvář drze bije v své stopě maje krev a dým.
V svou dílnu vesel sochař kráčí, pln víry oráč sije, vláčí, strom žití zvoní písní ptačí, vše raší v květ a ku blahu:
Syn pekla jen nad tvými stroji, v zlé vnořen dumy zhoubu strojí. Duch lidstva pláče. V stínu stojí se šklebě Satan na prahu.
Cookies on Poetry Cove