Nové cesty v poesii,
nové cesty v umění,
plísní kde se staré kryjí,
mudrc rád je ocení.
Tam to láká, tam to zpívá
jak snů zlatá rolnička,
nevíš sám, co tam ti kývá,
slunce nebo bludička.
Nové sloky, nové rhytmy
kolem zvučí napořád,
hlemýžď v svojí budky přítmí
slyší volat je a lkát.
Vystrčí své rohy trochu,
chvilku zpit jest velebou,
ale chytrák, dům svůj, hochu,
vždy si drží nad sebou.
Řekneš ovšem, orlem není,
je to pouze sprostý šnek,
zahrabán v své vlastní snění
pavučin a myšlenek.
Balonem se soudruh mladý
etherem kdes projíždí,
já však cítím, v budce tady
jak jest dobře hlemýždi!