Ba, hořkost stoupá do duše jak žluč
a zdrtí rozmar dobrý jako stoupa,
nad dílem svojím seď tu a se muč,
co hořkost stoupá;
ku srdci padne jako ledná kroupa.
Jen pohrdati vším se nenauč,
to lázeň mrazu, v níž se zle to koupá.
Kal padne nejspíš kola na obruč,
co jiný se na duhách slávy houpá,
přej všecko všem – protivy v souzvuk sluč,
nechť hořkost stoupá.