Ta síla hmoty, z Lukrece jež spadla
do tůně věků, novou jiskrou vzplála
v tvé moudrosti a na pochod se dala
a v mladých vděkem Epikura zmládla.
Ve stínu kříže dost již dlouho vadla,
však důvěra když v sebe v lidstvu malá
tu jak sloup žhavý na rozcestí stála,
zříc klidně budoucnosti do zrcadla.
Tvé dílo papež proklel, kalif spálil,
však jiskry z něho rozlétly se prudce,
až nový věk jich číš zas lidskou nalil.
Zdeptána hmota vítězící vstala,
jí v patách lvice probuzená řvala,
kdys skepse slula – a dnes revoluce!