Ať leží třeba ještě sníh
na stráni i na spícím luhu,
přec v zlatých slunce paprscích
již vítám kvetoucích niv duhu
a slyším zvonit ptačí smích.
Nechť jeden štěbot v závějích
se tulí vrabčáci druh k druhu
a diamanty na větvích
ať leží!
Však brzy v slzných krůpějích
ty skanou, listí sedne v kruhu
na haluz, rolník sáhne k pluhu.
Tak v jaro věčné patřím tich
a stáří sníh na vlasech mých
ať leží!