Ať bouří bol a hřmí to kol, jen srdce když je svěží,
ať pyramida na vrchol se nad vše hnusu věží,
jen pod ní živé nechť krvácí,
po shonu dne a po práci
ať tvoje srdce leží!
Jen srdci nedej zkamenět, jen z něho zdroj když běží,
byť krev to byla, tryská v svět, jsi živ! Ať bez otěží
hřmí závist, zášť a zloba zlých,
sta ran do srdce! Ono z nich
se vzpne jak orel svěží!
V tom věčná tvoje mladost jest, jež zpívá v zvonů spěži,
dál v nový cval, až k záři hvězd a za ně dál, byť stěží!
Však chtěl jsi přec, a živé je
to srdce plné naděje,
ať stáří v skráně sněží,
to živé v sněhu leží – – –