Kvetou astry na záhonu,
vítr jejich květy cuchá.
Dnové jdou a léto v sklonu,
ptáky táhne k jihu tucha,
slétají se v pestrém shonu.
Skryj své touhy pod záslonu,
v knize lásky – růže suchá,
jen když v srdce puklém zvonu
kvetou astry.
Ještě jednou tisíc tónů
dotýká se tvého ucha,
ale duše sirá, hluchá,
nezná starou píseň onu,
jí teď v hvězdách skrz mlh clonu
kvetou astry.