Vstal velký Pan, zřel hmotu v spánku líném,
zřel, Žití koberec jak pestře stkán,
vztáh’ ruku svou i štětec obřím kynem,
vstal velký Pan!
Stín protkal září a zář protkal stínem,
v směs potvor, zvyklých tmám jen ze všech stran,
vlil jásot života v jich bytí nehostinném.
V dno propastí udeřil bleskným klínem,
prs moře v červánků krev byl jím zdrán,
a člověk viděl, věnčený jak blínem
vře v růžích pohár života, jím dán –
Vstal velký Pan!