Než naděješ se, schýlen k tvému uchu
on s křídlem duhotkaným cos ti šepce,
sny stkává mladé ženě o kolébce,
jej slyšíš v krajek šelestu i ruchu.
On, nejsubtilnější všech vzdušných duchů,
kout hostinný si najde v staré lebce
i v zlatem vyšívané dívčí trepce,
by každou uhád’ i tlumočil tuchu.
On z šampaňského číše perly hází
a často skřípne v básníkovu péru,
když delikátní přihrocuje frasi.
Kol ouška děv komáří lehkou notou
v let zabzučí, by v krajek skryl se šeru
a ňadry spil se, nejsladší to hmotou.