Ó nech mi jen vyzpívat duši,
to byl přec čarovný sen!
Dva tóny našly se v hluši
a zněly mi až v bílý den!
Ten jeden z ňader tvých vyšel,
a já ho z retů tvých pil,
ten druhý bůh však jen slyšel,
hrál v mozku mi, táh’ krví žil.
A v náručí když klesly sobě,
to byl tak šílený hlas,
že po letech ještě i v hrobě
budu jej slyšeti zas!