Hrdliček smích mi zapad v slech
při sledních od tebe kročejích,
ba opatrně šláp’ jsem v mech,
však eden hlasně zněl v mých snech,
hrdliček smích.
V tisících rosných krůpějích
smála se Vesna v lupenech,
já šlapal trávu bos a tich.
A plně zadržel jsem dech,
než motýla jsem vidin stih’
v tvých ňader těkat poupatech,
to smích byl a pln sladkých ech,
hrdliček smích.