Hvězd sladká dcero! V tobě půvab skryt,
jímž dýchá Noc, konstellac tisícero,
když v modrém vzduchu zažíhá svůj třpyt,
hvězd sladká dcero!
Jsi jako luny plný, sladký svit,
když srdce v mlhy opálové šero
si halí svojí lásky vzlet a cit.
Tě zřím... a chtěl bych věčně o tom snít,
i při vzpomínce vázne moje pero,
šat slední když ti s útlých boků slít,
ty’s Hebou tryskla, nektar v číši vlít,
hvězd sladká dcero!