Bludné vy paprsky vzdálených hvězd,
jakých as máte vy potřebí cest,
než skanete k nám?
V prostor a hloubku se do prázdna řítíte,
nevíte, nevíte, k čemu zde svítíte,
v náš ples nebo klam.
A čím vám v posled jest všechen trud náš,
jiných jste dějů vy stopa i stráž,
co po nás je vám?
My jsme tak dětinští, bol svůj a ples
s vámi že snoubíme až do nebes,
jak světlušky plam
s vámi by měřil se v dráze té věčité,
daleké, záhadné, bludné a spletité,
ach, odkud a kam?
My jen v tom svorni jsme, rovněž to nevíme,
k lepšího světa vám k vyslancům hledíme,
leč každý jest sám!