Co prošlo let, vy zříte v svět
vždy v svatém, velkém klidu,
ať člověk růžemi se zakrýt snažil,
ať na váhách své pochybnosti vážil
svou velkou bídu.
Syn zmaru, k vám to přání mám,
má píseň osiřelá
by s klidem, který na vaší plá skráni,
ve úsměv přízně i v škleb pohrdání
do věků zřela.