Kde potok hrčí sotva zbaven ledných pout,
za vilou mezi buky znáš vlhký onen kout
pln divizny a hlohu? Tam se socha skrývá
tak plná mechu, plísně, tak snivá!
Tam sejíti se, drahá, není radno, věř,
neb divně hučí potok a divně šumí keř,
ta bohyně jak živa, zdá se mi, že dýchá,
na příchod boha čeká, věř z ticha!
Víš, jak se druhdy Joviš snesl k Danai?
Tam včera byl jsem, zázrak jsem viděl po tají,
bůh přišel, drahá, zřel jsem jeho stopy ještě,
neb socha měla v klíně cytisu zlaté deště.