Oč s naší vědou, s naší snahou, prací
jsme lepší než to dítě Israele?
Sen posud v ráj nám pouze cestu stele,
toť žebřík mystický, jenž v tmách se ztrácí.
A myšlénky, toť nebeští jsou ptáci,
dnes ženy, zítra světlí archandělé,
pak mrtvých stíny oplakány vřele,
pak přeludy, v nichž srdce dokrvácí.
To melodický tanec, kouzlo sladké,
to pouť je stálá nahoru a dolů,
a stálou hudbou i to snění krátké.
Těch vidin sled chce v slovo věznit smělý
i poslední z nás a v hře sladkých bolů
je žebřík Jakubův náš život celý.