Andělé boží oblaky jdou,
sny tkají spícím nad hlavou,
vidím jich křídla, slyším jich let...
U mne se nestavte! modlí se ret.
Dál spějte cestou svou po nebi,
znám srdce, kde víc vás je potřebí.
To víru v lásku ztratilo,
s ní vše, co život jí zlatilo.
To vzdalo přeludům docela
svou čistou duši anděla.
Po bledé tváři poznáte ji,
vraťte jí útěchu v beznaději.
Po vlhkém oku, v němž shasla zář hvězd,
poznáte, vaší sestrou že jest!
Andělé boží... Tak se ret chví.
Mne miňte a leťte, leťte jen k ní!