Co bylo jen věštců a mudrců, básníků, snílků,
do světa vyšlo jich s odvahou, silou a vůlí,
nad člověka osudem prosnili věk nebo chvilku,
však základy jeho a osou a směrem zda hnuli?
Ten valí se dále a dál – co na tom, přijde-li nový?
Jak otrok schoulí se v jho, tam vpřáhne se malý a němý.
Čím bojovat můž’ dál? jak předchůdci, slovy jen, slovy.
Má železné paže však Osud a těmi jej zdrtí až k zemi.