Temně modré nebe, bílé hory,
věčným sněhem kryté k němu ční,
v dálce zanik’ města ruch i spory,
v jakém klidu zde ti mrtví sní!
Co ty hroby v sladkém tají míru
ženských půvabů a mužných sil!
Blahý poutník zbloudiv světa v šíru,
v přístav když se tady zakotvil!
Skoro cítím s ním, jak na rty sklání
se mu bezdná, sladká míru číš,
v stráž mu trčí alpští velikáni
jako bílé stupně k nebi blíž...