Nad psacím stolem vycpaný sup
rozpíná křídla – peří a trup.
U stolu básník sedí a píše...
Pták vycpaný k němu dolů zří tiše.
A stíhá myšlenku a stíhá rým.
Jak jsou si rovni, to dobře já vím.
Ten básník živý, ten vycpaný sup,
chceš je mít oba? – Jen si je kup!
Sup hledí dolů tak moudře a tiše
a básník pod ním píše a píše.