Syn doby, v které kruhy svými třásti
je ctí a slávou, ohýbati šíji
neb líc nastavit, velcí když tam plijí,
je zásluhou neb vykoupením vlasti;
syn doby, která patří bez účasti
na otroky, jak v bolestech se svijí,
a které ideal jest utopií,
cíl tužeb dvorů odpadky se pásti;
syn doby mdlé a chabé, spjaté v nudu,
tvé verše může pouze čítat v studu.
Co byla nám jen platna revoluce?
Tvé hněvy, velkost pýchy tvé i síly
kéž učiní, schopnými bychom byli
jen cítit pouta, jak nás řežou v ruce.