Hřmí varhany a klenbou se to valí,
kaskády zvuků bouřném ve hlaholu,
a svatí v oknech, zdá se, pějí spolu,
a je to hymnus velký, neskonalý.
Jak moře chytlo by se mezi skály,
to hučí, tryská, k stropu letí, dolů,
jak nebylo by smrti, bídy, bolu
a světy by se v lásce objímaly!
Na okně malovaném Martin dává
půl pláště žebrákovi, světla hoří,
kadidla dýmem stoupá k nebi víra.
Však žebrák živý venku neustává
se chvěti zimou, ženě na nádvoří
u prsou bledé dítě hlady zmírá.