A k tobě zas přes problemy a dumy,
přes záhad vývratě, snů přes kořeny,
jdu hledati, co nezná v světě změny,
co těší jen a každou bolest tlumí.
Jen úsměv tvůj, ten všemu porozumí,
ten úsměv serafa a úsměv ženy,
že znovu pozvedám se okřídlený
nad plánů tříšť, nad cílů svojich rumy.
Víš o tom všem, co v duši mojí roste,
vře, hyne, vstává, padá a se snoubí,
a hledíš k tomu v děcka víře prosté,
a nemáš víc než tiché políbení,
a jeden snivý pohled z duše hloubi,
a věrnost svou a pravé pochopení.