Jak, naplníme si zas pohár vínem?
Jak, opijem se děvčat zrakem žhavým?
A vlasů mračnem tmavým nebo plavým
sled slzí utřem v rozjímání líném?
Nu, třeba, chceš-li! Ale, běda, stínem
tvých veršů stránka zakryta je tmavým,
a lhostejný jsem dnes k tvým žertům smavým,
a mnohý jejich květ mně zdá se blínem.
Což stárnu opravdu? Nuž do zrcadla
se podívám a při tom sečtu vrásky
i slzu, jež se do nich s víček skradla.
A uznám rád, že’s velkým pěvcem lásky.
Však pověz, kde je teď mých dvacet roků,
lze myslit na ně beze vláhy v oku?