Jarní vějí větrové,
led se rozpukuje,
z lučin, keřů na sebe
kvítí vykukuje.
Pro mne více nekvetou
pomněnky ni růže,
bez milenky těšit se
srdce z nich nemůže.
Jeden pro mne jenom květ,
rozmarin, mi roste,
srdce bol zas umlkne,
až mně ten doroste.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.