Skip to content
1822–1896

VIII. Slunce zraky na dno mořské

Jan Vlk

Slunce zraky na dno mořské hledí plamennými, temnost do bezedných hlubin blesky stihá svými.

Modré oči, drahé oči! Ty když se roznítí, tam, kam slunce nedostihne, až do srdce svítí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.