Tiše potok plyne lukou,
a přec květ ves umdlívá,
ač slavíci mile tlukou,
ač se luna usmívá.
Není, kdo by v slunci parném
kvítka zvadlá zalíval,
není, kdo by z kvítek libých
zápach božský zulíbal.
Neplač, srdce, tichni, žalost!
Hleď, kam hleď, již všude radost!
Zpívej pěstiteli milému:
Sláva, sláva, sláva mu!
Tiše potok plyne lukou,
vonný květ zas zaplanul,
slavíčkové mile tlukou,
máje dech k nám zavanul.
Rajský úsměv všude kyne,
hlahol libý tam volá,
touha ve srdce se vine,
člověk již neodolá.
Také Tvá tam kvítka planou,
libý dech do prsou vanou:
A to poutá srdce Ti,
sláva, sláva, sláva Ti!