S hor do dolů vraný kůň cválá,
křemeny jiskry sypají,
jezdec v slunci švihá mečiskem,
oči slzou mu blýskají.
A na skále stojí děva
s bílou růží v kadeřech,
v bílém rouše s černým pásem,
černé oko pluje v snech.
K polibu za ním se sklání,
lokty jemu rozstírá,
znamení svatého kříže,
loučíc se, mu posílá.
„Buď s Bohem, zlatý milenci,
věrný syn buď vlasti své!
Vlasti! máti! přijmi dar můj!
Dala jsem ti nebe mé.“
Zajel milec, zašlo slunce,
v krvi se nebe koupají;
děva zbožně ruce spiala,
oči slzou jí blýskají.