Aj což budem ještě dél
knut na sebe splítati,
nohu, co nás šlapala,
déle ještě líbati?
Nejsou krví černě dost
rány ještě zalité,
nejsou ukrutnicky dost
srdce ještě rozryté?
Není jiskra božská v nás
ještě dosti dušená,
není ještě božská tvář
dosti v nás pohnusněná?
Vzhůru! tasme pravdy meč,
v pěsti tvrdé pádnou zbroj,
práva svého palcátem
dobijem svých vrahů voj!
Otrocká až budova
zbrani naší podlehne,
zase jiskra božská v nás
ku světlu se rozžehne.