Kams’ mne sem vyváblo Slunce oulisné, Kams’ potok zavedlo Ohnivý k horám?
Nepřislíbilos mi Srdce ovlažit, Koupelí plamennou Zimno z něj omýt? –
Teď teprv jsi lípě Dávalo zlatou Blyskavou korunku, – Již jsi prchlo s ní.
Krátko půjčuješ ty Slávu, – nechci ji – Jak stromec zatruchlel! – Ty jsi host krutý.
A třikrát krutý jsi host, A vše, jenž mne navštíví, Květnavou bodá to dýkou; Květ vidím, ocelno cítím!
Sladce pak tlačí tě šíp Listovím jsa obvinut; Pozbudil paprs’ ti žádost, Nesplniv ji krásněji tkví!
Postavo svatá! neseš Od nebešťanů pověst, Do středu v prsa zvučíš mi Klidnato hlasem blahostným.
Kams přišel, co tu hledáš, Stromci náviděls koruň? – Královat velí ti srdce? Velku to skojils myšlénku.
Mocnu, pevnu, silnu pěst Žezlu kázacímu dej, Knížecímu vínku věhlas; – Chlapci hříčka jest radostná.
Hrát si vyšlo dítě mé, – Lesmi, polmi, oblohou, Sluncemi, Svatými hrát? – Velku to skojils myšlénku.
Hrát s tebou! – hraješ semnou. – Srdce zaplesej, plesej Chlumku, jenž neseš milostnu, Slunce zastav a spodiv se!
Rtíky jen, dovol Svatá, Ať se dotknu tvých rukou. Dlouho jsem nemoh tě poznat Nad pozemsky vystrojínu.
V brzku je zde loučení, Vstaň a slyš, co teď povím! Tak tě já neznám cyzynče, Zrak tě, můj robenče mámí.
Tak musí milostno jí Ohnivé z očí planout, Tak musí rtové vypouštět Slov studeň blahozvučící!
Ty mne nikdy nezpytej; Nespatří jasných světů, V tajnu co vězí ve nočním, V hloubi jen hrabáš nadarmo.
Kam si táhneš Hornem lesnem? Chceš ve hůru Vejš co hvězdy; –
V důlu pádíš Hlejb co kovkop. Světla pít chceš, Světla rájská,
K zemsku jádru Vnitř se chýlíš, – Králi velký, Mocnovládný! – –
Anjelé ti Stráž drží ve Říši nemezné; Pnou ti svíce,
Bodroohenné Plápoly veskrz. Podrobou ti K službě rychlé
Města s věžmi, Obce slušné, Května háje, Luny jasné.
Vystaví ti Trůn sloněnný, Opletou ti Roucho červcem,
Spínají ho Sponky zlatými. A vznesou tě Tam, co krývá
Chmůra v záři Růžno chrpno, Co s Fiolnem Pak si míchá.
Viz, jak ručky Juž vypíná S darmi jasna Sbor malitký!
Jak perutky Teskno váží, Jak si upno Zastonává. –
Žes nekouk na Práci outlu, Králi velký, Mocnovládný.
Otevři si říš, Veřej, co vidíš; Zlatý co je zámec; U ní z nachu rámec.
Tu klíč ti podám, Otevři si sám. Jak vyhlížela mutno, Slz v oku stkvěla čistá,
Náčelí mi pokrápla, – Je vřelá a mne pálí.
Cookies on Poetry Cove