Cválá vývod
Truchločerný
Z města ouzka
K chlumku smrtnu.
Tísná žalná
Hořná píseň
Lidstva zvonců
Vzívá zhůru.
Kolkol rudno
Pálá zážeh,
Podlé stromců,
Podlé země;
Jen ve prostřed
Temna zborce
Svítí jasnem
Syn ze kříže.
Hned za rakvi
Kráčí dívka
V tváři Lílí,
V Lílí slzno.
Zastaví se
Kříže svíce,
Mlknou pěvci,
Mlkne vývod.
Zavzní knězstvo,
Skrápí máteř,
Šnury zahrčí
Do hrobu – ze hrobu.
Spouští dcera
První hroudu
Dolů do nocy
Zrovna ke srdci.
„Ach nedržte
Děvče síře!
Zahrabejte
Dceř ke matce!
Pusťte medle!
Pusťte mne dolů;
Bude mi lehce,
Věřte mi, věřte mi.
Pusťte čerstvě,
Než mi zazdí
Matku dobru. –
Ach nevalte
Tak pospěšně
Zemci černu.
Nechte ještě
Pro mne místo,
Zdržte, zdržte!
Dost je, dost je. –
Ach vy lidé
Zlí jste lidé.
Juž se rovná, –
Juž vyrůstá
Nad hrobem vrch. –
Teď jste mne pustili! –
Nech se obejmout
Kyprý pahrbku.
Nech se políbit.
Dej tu hubičku
Dolů do rakve.
Řekni jí, že
Pláči nahoře. –
Nehněvej se;
Jsem neposlušná.
Říkalas mi:
Neplač dítě,
Jak jsi se loučila, –
Já to zapomněla. –
Neplač dítě,
Taks mi řekla, –
Tvé oči řekli
Ještě více.
Pro mne že přijdeš
Zas ve brzku,
Slíbila jseš mi,
Slíbila jsem ti.
Uschněte krápě,
Usta nekvilte! –
Dobří lidé,
Na mne čekáte?
S vámi nepůjdu;
Máti mi řekla:
Neplač dítě, –
Víc neporoučela.“