Vy máte vaše věncení, U vás i najdu kytky? Ode stropu k stěnám vlají Setřídmo kutky, lebky.
Umíte Svatině stavět, Co vystavíte moudře; Umíte pak si ozdobit – Setřídmo lebmi kutky. –
Stojím u vás, hledím na vás; Nutíte mocno, mocno: A kus času z předu shodím – Užasnu dál přemejšlet.
Vy uspoříte mejšlení A dáte hned mi zírat; Kreji hledy, třesu dlaní – Ba před sebou samotným.
Sahám si, tvář jak odpadá, Vidím se bezvidého, K sobě, k němému teď mluvím, A bez citů se cítím. – –
Stojím u vás, hledím na vás, Nutíte mocno, mocno: A kus času ve před hodím, Prokouknu do předešla, –
Co tam ve prostorách mlží Nad vršky modravými, Co roušku zas trhá měsíc Do ouvalů zasvítě.
Kde v ouvalu stojí dubec, Pod ním sedí militka, Polehku se přidrám ke jí, Před ní pokorno kleknu.
Kde zas lepá mne vyslyší, Rukou k sobě spozdvíhne, A já vřelý přitisknu ret Na prsty líliíné – –
Studem strašným bledá mi tvář; – Okázali jste ránu, Co vám zuřič hřebem vrazil – Chtěje skrvácet víru.
Aniž, tělesno vám zhubit, Mu síla byla dána; Slepý co Tročnovec drtil, Slepý mládec spořádal.
To Pán volí, to káže Pán I ve slabém jsa silný. Krutec hyne slepý, slepý; Hledě stavěč zemírá. – –
Kolik to set uploulo let? My ještě dnes vidíme, Kde ret visel svatoslový, Kde srdce tlouklo věrné.
Ty kutku! – byl jsi jindy prst, U kláštera jsi sázel Ve zahradách zrna zlatá Na hostye pšeničná.
Vy jeskyně! po páru tam V hlavách, – ze vás se díval Paprš pobožna oblohou Smočen slzí žalostnou.
Vy kosti tu zvydloužené! – Ku modlení jste klekly. Ty leb! – tě krášlilo vlasů Zasněžnělých ctihodno.
Na tvém i průlomu drahém Bylo knězů mazání! Na tvém i průlomu drahém Strmí koruň mučensta! –
Pobuďte ještě mým bratrům A hlaste hodně dlouho, Co Pán volí, co káže Pán! – Svatý pokoj se vámi! – –
Cookies on Poetry Cove