Hrob.

Co klopíte vaše týmě, S týměmi bledé hlavičky, A s hlavičkami korunky Tak do travky mutno, mutno? –

Zemku vy chcete prokouknout? – Kypru zemku až do rakve; – Ambrovým dechem propáchnout Zeď ovlhlu sídla ouzka?

Ach nadarmo se kloníte, Krčky si mdlobíte hebké; – Těžce zásloní ve lůnu Svou dceru pramatka těžší.

Neprokouknem až do lůna, Svou dceru kde matka líbá; Ni prodechne hroudu černu Zápach ustrojen sladostmi.

Služba nám jiná svěřína: Vítat, oukol náš – a bránit, Jak uzříme cos ve dálí Laskavého, či lhavého.

Stráž držíte nad pokojkem A knění neznáte vaši? – Stráž držíme nad pokojkem A knění my známe naši: –

Káže nám jiná mocnářka, Než co vespod odpočívá. Viz na lípě pannu, dítě! Těm služíme co porobné,

Těm chováme cos milého Tu v komorce zavřeného. – Sem putujte, sem Slavenky! – Sestru máte zahrabánu, –

Krásnu sestru, rozmilostnu, – V rovci krásném. Královna stromů slavenských Jí mluví povážno nápis. –

Hvězdy ohnivěj se blyští Jdouce nad ní. – Lípovím se luna dýrá Jí hlavu zdobit korunkou.

Ráda též na rov se dívá – Chotě lásky. – –