Na zemnu vrch stojí,
Na něm šlapá Seraf,
Drží zlatý pozoun,
Zvučí hlasem nebesným.
Ve oudolí šerém
Za modravým chlumem
Besídku si stavím
A břečtánem proplítám.
Vanou do oudolí
Lehounko záhlasi,
V besídce zůstanou
Pozumdlelí poslední.
Leží za břečtánem
Lepý strunoznělec,
Zefyr třese květem
A květ strunou zavází.
A hláholi plynou
Ne, co zvučel Seraf;
Potrhmo jen, – zefyr
Lupenky tak zahrává.