Musa Ariona pěti vyučila,
Lyru mu sama ladívala:
A ta-li tónů vydala,
Moře se tišilo,
Lesy nešuměly,
Řeky neječely,
Kamení ožilo.
Ó by mě učila ta bohyně
Po umělé Helady míře
Dušejímavé té lyře!
Ruka by má její dutině
Tóny vyloudila citobudivé,
Nápěvy jí by vyloudila
Lahodovábivé.
Než, ó žele! Musy
Nebytují více
Na zemi kamenité!
Kamo zaměřiti chůzí? –
Nekali se moje líce;
Tamo na lípě věkovité
Visí Lumírovo varito;
To, se suku vypiato,
Rokotavými tónů dechy
Samo vybudí Čechy!