Ze Šumavy, lemující Čechy, Šepotavé vějí dechy. „Šumivé vy lesiny, Jaké šepotáte noviny?“
„„Novinami nešumíme, Ale víme, a ti vyjevíme, Co se věky minulými Událo za horami našimi.
U Dunaje i na Sále, Za Labem i dále U moře obývalo Několiko národů;
Milé pouto jazyka i původu Se Čechy je vázalo. Mejtívali lesiny, Bory, dubiny.
Ve vyduté báni Kopávali rudu; Ze železa, ze mědi Kuli kosy a k orání
Nářadí. Neradi Do divoké seče Hotovili meče:
Raději Pokojnou orali půdu. Na dole i hoře Budovali chyše;
Veselými Jeky Za koráby jejich a lodími Pěnilo se moře,
Pěnily se řeky. Žili tíše; Na luhu, i na poli, Na horách i v údolí
Pěli vesele; I žele Pěním ukojili. – Časové se vyměnili.
Ze severu ode moře Na naše rodáky Řítilo se hoře; Železem i ocelí
Odění cizáci, Porénáci, Zalabáci, Násilím i položenou léčí Napadali na naše jonáky.
Po tisíceré na poli seči Lidé tiší unaveni, Do poroby uvedeni. Na poli a luhu zanikalo
Veselé pění; Mezi horami se ozívalo Úpění. Ze paměti lidu mizí
Věci minuté. Nyní, jako cizí, Rození dědiny této synové Nevědí, co byli dědové,
Nemajíce ani péči, Aby rozuměli dědů řeči Zapomenuté. Dědů jazyk uchovaly
Vody jen a hory, a my šumy, Sypané mohyly, valy A obytů rumy.““ „Šumavo, netouži
Na věky minoucí, Více se nesouži! Nové září nebe, Doba tebe
Potěší budoucí. Moc a losy liché Uvalily nehody Na ty tiché
Národy. Věkem ale ochabuje Síla těla surová: Síla nyní duchová
Lidi, časy, losy vyměnuje. Jazykohubivý Gero Nevévodí více. Věziž, obě i Lužice
Nová zoře budí. – Ocelivé věku péro K účinu i Čechy pudí. Zaniká utišené
Echo nářeku a žele Na zavilé hubitele Řeči naší děděné. Ajta vesele se zas ozívá
Na poli i na besedě, I vysoké vědě Jará niva se zasívá. Divých Asiatů na Dunaji
Dílo se nepodaří. Naši Povážané, Naši Posávané Dědů jazyk uchovají,
Násilí je nepomaďaří. Lež i pověra i lichá Luzy učené pomine pýcha. Věku minoucího vada
Jazyků a návyků Mezera mizí, A pomálu hyne. Národy si nebudou cizí.
Čáka utěšená pučí, I na řece Siné Vítězila Denisova rada A našemu jazyku
Veliký se národ učí. Týž u Haboly a u Olavy Nové žáky baví.“ „Šumavo, netouži
Na věky minoucí, Více se nesouži! Nové září nebe, Doba tebe
Potěší budoucí!“
Cookies on Poetry Cove