Zatím v kuchyni se snaží
mnohonácte kuchařek,
vaří, paří, pekou, smaží
všeho dost a hostům vděk.
Ubrusem se kryjí stoly,
nádobím květovaným;
připraveno, cožby koli
k chuti bylo pozvaným.
Mládež chvíli v hospodě si
poskočila do kola:
náhle zastaveny plesy;
posel k obědu volá.
Plech i dřevo hudby zvučí,
počne slavné tažení;
výskajíce hoši hlučí,
až pak vejdou v stavení.
Družba píseň započíná
a modlitbu nábožnou,
Boha dárce připomíná –
všickni ruce vzhůru pnou.
Polévka se nese, po ní
hovězího vážný kus,
vepřovinka luzně voní,
se zelím i křehká hus.
Aj, tu plave v medu kaše
s perníkem omaštěným;
dětem sluje „mátinaše,“ –
lahodná pochoutka jim! –
Nesou kachny, jehně, tele,
chutně zadělávané,
po krocanu zlaté sele,
holuby nadívané.
Pivo k jídlu zapíjí se
pálenka i slazená,
hody končí věž na míse
koláči vyhraděná.
S pece mláď se již usmívá
na žádoucí výsluhu,
s laskominou se již dívá
stoulíc na koláč hubu.
Družba všecko všude řídí
a s mládenci pořádá;
okem slyší, sluchem vidí,
dřív, než jej kdo požádá.
Chvíli píseň mládež ráda
veselou si zazpívá; –
někdy hoch sám slova skládá,
k notě hudba zaznívá.
Šprýmy baví družba hosti,
a své vtipy rozvíjí,
všechněm pak ze zdvořilosti
dle pořádku připíjí.
Snahou družby obratného
hosté vesměs uctění
za dvorný přípitek jeho
podarem se odmění.