Máme školy, máme domy
k vyššímu vycvičení,
i kde němý, nevidomý
nabývá poučení.
Radostné jest podívání
na ty jaré zástupy,
jak se berou v době ranní
v duchacvičné ústupy;
chvátají tam předychtivi
býti na svém místě v čas,
chvalitebně žádostivi
slyšet učitelů hlas.
V srdci Prahy staréť sídlo
vysokých škol, Karolín;
i Museum, skrovné bydlo
českých Mus a přírodnin,
malý obraz vlasti celé,
staročeské osvěty,
pomník minulosti skvělé
s přítomnosti výkvěty.
Patřme na převzácné zboží,
na památné výtvory,
jak se každým rokem množí; –
těsné jsou již prostory.
A však v bednách nesmí tlíti
Libšteinského poklady,
skvostnější mohouce býti
biblothéky základy.
Vlasti čest nás mocně bádá
stavět šírší Museum,
vtip i ruka Čechů žádá
stálý kříšťálový dům.