Skip to content
1803–1869

Síla živlů.

Karel Alois Vinařický

Někdy živel se živlem bojuje: Jindy přátelsky se spojuje. V zem se voda, teplo i vzduch vtírá: Kámen i hlína světlu se zavírá.

Po vše časy oheň větru pomáhá: Voda plamen hasí, než se zmáhá. Kapka kapku před sebou tlačí: Hnáti mlýn vody síla stačí.

Potok teče, tiše plyne, Dokud rovinou se řine: Přes kamínek vlnka skočí, V hlubině vír se do kola točí.

Řeka se přes úskalí Proudem vlní a valí; Lijavec hlínu s kopce hrne, Kamení v řečiště vrhá,

Břehy a hráze trhá; Nad silou živlů člověk trne. Vítr je s vodou v sile stejný; Ženeť i lodě, žene i mlejny.

Vichřice stromy kácí, Ohrady boří, lesy zvrací. Stlačený vítr má sílu větší, Střelba to z větrnice svědčí.

Pára slabá se býti zdá, Stlačena jest ale přesilná; Sto vozů za sebou snadno táhne, Nic její silu nepřesáhne.

Paroloď v bouři přímo teče, Plachetní koráb za sebou vleče.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.