Nezávidím Vlachům fíků,
oliv, ani melónů,
ani činských rýžovníků
ani zlatých citronů.
Švestky české se turančům
italským vyrovnají;
jabka naše pomerančům
chutí se nepoddají.
Ořech daří se po stráni,
třešně i strom višňový,
tuhým mrazům se ubrání
jabloň i strom hruškový.
Máme křoví malinové,
rybézové, liskové;
to nás ku pochoutce zove –
hoši, pravda-li, či ne?
U Mělníka víno roste
jako granát červené;
chválí také cizí hosté
Žernosecké zelené.
Černý chmel v dolíku buje,
ovinut o tyčky zbraň;
ploty veské okrašluje,
ozdobuje křivou stráň.
Již i marušových stromů
bedlivěji pěstujem,
lípy u dědičných domů
starověké milujem.
Lípo milá, strome český,
sladká živitelko včel,
tvůj květ vonný, tvůj koš hezký:
hodna’s, bych tvou chválu pěl!