Růže u mé chyše
Libou vůní dýše.
Zefyrové létaví
Líbajíce
Její líce
Jí ovívají.
Rádo mé se dívá
Oko na ni,
Na tu sadu paní.
Rosa napájí
Potěšení mého oka,
A rosa-li bývá
Lakomá,
Zalívá ji ruka má.
Běda tobě ale,
Divoká-li nenadále
Bouře zahučí!
A co tebe potom ohájí?
Samo-liž i nebe
Horoucí na tebe
Šípy vylučí?