Krásné jsou ty hlavy chlumů,
boky, stěny skalnaté;
krásné odění to šumů
listnaté i jehlaté.
Krásná měna hor a dolin,
hájů, luhů, palouků;
krásné obruby ty polin
i ta stříbra potoků.
Z nížin lesklé vyskakují
věže kostelů a měst,
polnatých ploch ozdobují
řady stromů vedle cest.
Malebné jsou bílé dvory,
a jich střechy červené;
v dálí modré, šedé hory,
vůkol pole zelené.
Barvy ty jsou milokrásné!
za rovinou hor věnec,
pod klenbou oblohy jasné,
květovaný koberec.
Krásná tys, kolébko moje,
země Čechům slíbená!
I mne zůveš dítě svoje,
matko má ušlechtěná!