Pastýř troubí a po boku
jemu stojí čilý pes,
vycvičený v běhu, skoku;
bravy řídit jeho ples.
Tlupy vlnaté se z dvorů
na návsí shromážďují,
chvátajíce na prostoru
bekem se pozdravují.
Pes na ovce hledí; číhá,
kdeby která z řady šla;
štěkotem všetečnou stíhá,
by se v řad navrátila.
Stádo hafan obskakuje
po mezích se pasoucí,
mlsnější hned zarejduje
v zámezí pozajdoucí.
Tu staví, tam popohání
všudybyl ten štěkavý,
neumdlévá, nemá stání
napomínač těkavý.
Věru on zná pastýřovo
myšlení a kynutí;
vše na hlesnuté jen slovo
vykoná ve mžíknutí.