Skip to content
1803–1869

Otče náš!

Karel Alois Vinařický

Dítě klečí, ruce zpíná: Za nim v bílém jasném kroji Anděl stojí. Dítě modlitbu počíná:

„Bože, Otče náš, Jenž na nebi obýváš, Budiž pochváleno Svaté Tvoje jméno

Ve Tvém království! Jako svatí na nebi S anděly Tě velebí, I má duše Tebe ctí.

Poslušna chce býti tvé Vůle přesvaté! Dej, co lidem třeba, Vezdejšího chleba!

Odpusť, jestli pochybíme, I my také těm, Kdož nám činí protivenství, Z lásky k Tobě odpustíme.

Pomoz nám v nebezpečenství! Hříchu zlého zbaveni Dejž ať dobrým andělem Do nebe jsme vedeni!

Amen, staň se vůle Tvá!“ „„Amen!““ anděl zašeptá, A modlitby slova hned V růžový promění květ.

Anděl růže svije u věnec A dovitý růženec Nesa Bohu k oběti Do nebe s ním odletí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Otče náš! · Karel Alois Vinařický · Poetry Cove