Letěla do pole,
Letěla do lesa
Holubice:
Ničeho na poli,
Ničeho po lese
Nezobala.
Holuba volala,
A ho neviděci
Žalovala,
A lidi vinila,
Že ho poranili
A zabili.
I děva Milina
Utěchy neměla
Doma sama.
Po poli běhala,
Po lese těkala
Semo tamo.
Nedochodila si
Pokoje na poli
Ni po lese:
U sadu, u chyše
Nyje, hořekuje
A běduje.
„Co je ti Milino,
Že tobě s oka se
Rosa lije?
Co tě zabolelo,
A co zakalilo
Tobě duši?“
„„Vy-li neviděli
Do pole Kochana
Reka jeti?
Sasi ho ve boji
Zuřivě ranili
A zabili.
Po choti Kochanu
Duše moje tady
Hořekuje;
Po reku Kochanu
Tato mi s oka se
Rosa lije.““ –