Znám i jiného poutníčka,
který k nám se stěhuje, –
kdož jiný, než vlašťovička –
věrně nás navštěvuje.
Vítej, poutnice mi něžná,
na domácím podstřeší!
Zima již minula sněžná,
jaro tě zde potěší.
Dřív, než jarní zavál vánek,
přišel k nám poslíček tvůj,
s výše oblohy skřivánek,
hrdélkoval nápěv svůj.
Z podmezí křepelka hádá
příští cenu obilí;
žežulice z lesa ráda
zakukává v pochvílí.
Večer tluče slavík píseň:
já poslouchám pod hájem,
radost jeví-li či tíseň
srdce svého – tlukotem? –
Jako slavík prospěvujme
slávu Hospodinovu,
a své díky opětujme
za dar Boží poznovu!