Rychlé peruti má lidský duch; přelétá mil tisíc ve mžiku: nuže opustíce Afriku přes temena Abyly a Kalpy
leťme zpět na ptačí Alpy, pohledněme na zelený luh. Tam jsou opět v radě ptáci pohromadě.
Z větších plemen slítlo se tam málo; Sedmihlásků ale silný pluk působil štěbetný hluk. Vypravíme, co a jak se dálo.
Sedmihlásek místovládce první mluvit jal se hladce: „Vítejte mi, páni, k valnému sedání! –
Má-li pak kdo v tu dobu co přednésti, neb zavésti na někoho žalobu?“
Na první ni na druhou otázku neozval se žádný křídlatec. Náměstníku Sedmihlásku divná nebyla ta věc;
podtají se dověděl, ptactva klub že uzavřel varovati se vší kyselosti za čas Orlovy nepřítomnosti,
aby Sedmihláskům na vzdory vyhnuli se studu pokory. Vládař otázku opakoval; – nikdo se neohlašoval,
nikdo nestanul před jeho soud; mlčel vešken luhu kout. Nechtěje však dáti žluč na sobě znáti
místovládce pravil sladce: „Z té duše jsem potěšen, že se ptačí říše
chová tiše; k trestání že nejsem přinucen. Abychom však nesešli se marně a hned domů nešli v denním parně,
pana kmotra svého jsem požádal, aby sněmu projevil, co vzácného důvtip jeho
ondy objevil.“ Jmenem kmotra poctěný, Sedmihlásek učený stoupiv na tribunu hned vykládal:
„Jindy tvrdívali učení, že jest Sedmihlásků řeč ze sedmi jazyků směš, Babilonská věž.
Křivo to je domnění; pravda praví naopak: Sedmihlásků řeč sedmi jazyků jest máti.
Tak to jest a nejinak! přísně to lze dokázati. – Jak sluneční paprslek v barev sedmero se rozděluje;
jako Dunaj, kníže řek, sedmi rameny do moře pluje: tak z našeho jazyka sedm samohlásek vyniká.
V řeči Slavíků slyšet jich jen patero: a, e, i, o, u, – nic více; v našem ale jazyku
známe samohlásek sedmero; ö a ü jen naše plodí plíce, a my z nich skládáme celé básně líboznělé. –
A jakť mužný řeči naší ráz! Našinec-li zazlořečí – děti křeče popadají, dámy omdlévají,
oněmují, trnou diplomati; na rtech slova jim se hatí, v kostech mozkem chvěje mráz. – A bohactví řeči naší!
Perle slov Slavíkům my jsme dali: pečeni, stůl, oběd, kaši – a vše jiné umění, vzdělanosti znamení.“
Ve sněmovně nastal hluk; Sedmihlásků pluk dal se náhle do křiku: „„Všickni ptáci
zpěvcové i nezpěváci našemu se učte jazyku!““ A hned vládař Sedmihlásek káže: „Jako dříve latině,
k zisku civlizaci učte se teď křídlatci Sedmihláštině. V ní se zvelebuj
umění a všech věd kruh: za matný se považuj jiné řeči druh! A ten zákon všecky váže,
a se hned napíše do desk říše.“ „„Ne to! Veto!““
ve všech koncích zní, a staršinstvo ptactva odletí. Kromě sedmihlásků a jich břichopásků,
pochlebníků, Cacorek, Střízlíků, odpor kladli jinoplemeníci; i Slavíci
odletěli přes dubový les. Nastal Sedmihlásků ples: „„Nyní my jsme většinou! pohrdejme menšinou!““ –
Novou klade náměstek otázku: „Zdali kromě Sedmihlásků na světě ku sněmování jiný pták jest povolán?“
A hned bez rozpakování dle známého přísloví centrum Sedmihlásků odpoví: „„Tak jest! Tak!
Sedmihlásek jest jen pták!““ A hned v desky říše zákon ten se vpíše. Násilím obklíčeni,
pychem opovrženi truchlivě Cacorky hledí, i Střizlíci němí sedí; cit bolestný v srdci tají:
„„Což pak my jsme nebožátka? Ovšem jen ptáčátka!““ Samým Vrabcům péří zlostí tajenou se ježí,
a Pěnice v této tísni nemá chuti ani k písni. V luhu bylo těsno, nad obyčej děsno:
vtom pak nenadále větší křídlatec, Orla krále od Atlasa vyslanec,
Havran, k luhovému houští s oblohy se spouští, a odpíná bez okolku s krku poselskou tobolku,
a list vládci odevzdává. Ten políbiv pečeť Orlovu obsah v jevo dává: „List zavírá vůli královu,
již má ctíti celé ptačí plémě. Rychlí poslové se rozletí, a oznámí po všech krajích země, že list pod královskou pečetí
zde od dneška v sedmý den ptactvu bude ohlášen. Mocí královského poručenství naději se poslušenství.“
Poslové se rozletí, ptáci ostatní jim v zápětí. Z jitra v ranní hodinu svolal vládař rodinu,
a ta podtají dle rozkazu stoupí s ním do potazu. Tajně vespolek se radí – oč – nikomu nevyzradí.
Sedmé po tom slunce vzešlo, staršinstvo se v luhu sešlo. Vladař Sedmihlásek letí přes dubový les,
přibočí se k vladařskému dubu. Ani Vrabec ani Konopásek k přivítání neotevřel hubu; ze všech sněmovníků,
kmotrů pochlebníků skrovný ho přivítal ples. Vládař pýchou nadutý patrně byl mrzutý,
a však pokrytec ten bez nesnáze chladně slova odměřil na váze: „Slyšte, páni, slova královského psaní!“
A hned počíná: „„Mnohá, věrní moji, posud zdržuje mne příčina u mocného krále Lva.
V lásce a v pokoji rokujeme, oba dva, co by spíše posloužilo blahu naší říše.
Podle lidských vzorů čtveronožci pravidelný zřízují zde spolek divadelný, a zovou nás ptáky –
přede vším zpěváky – k hudebnímu zboru. Veselohrou, smutnohrou, ano ptačí operou
v Evropě se proslaviti chtí. Komu tedy libo, komu chuť s nimi na cestu se dáti a v opeře hráti,
každému to volno buď! Než nastane výprava, cviku počni příprava. Ať se tedy našinci zpěváci,
a i druzí dle libosti ptáci ku cvičení dostaví. Snaha ta mi bude vděk; o přípravu péčuj náměstek.““ –
Po malé přestávce dodal ptáků zprávce: „Slyšeli jste, k čemu král naše plémě povolal,
a jak věku tomu v hod doufá oslaviti ptačí rod. Slyšeli jste, co mi svěřeno, a Milostí králem veleno.
K vyvedení Vám plán svůj tedy předkládám. – Jako slavná Vlaška, paní Catalani,
Slavík uč se bas, Bukač proměň hlas v sopránový ton, Pěnkava pěj bariton,
Kanárek buď tenoristou, Skřivánek altistou. Hrdlička truchlivě lkej, Hejl se směj,
ku bravůře Vrána buď pozvána! Straka –“ Vládař chtěl mluvití dále, ale smích se strhnul nenadále.
„Co ten chechtot znamená?“ zvolá rozhorlený náměstek; ježí se a pojímá ho vztek. „Komu nelíbí se návrh můj,
k odpovědi hned mi stůj!“ Opět mlčí sněm, jako něm; bouře jest utišena.
A zas po přestávce mluví ptáků zprávce: „Abych učinil za dosti vládní povinnosti,
cvičitele vypravím a jim návod sestavím. Než novaměsíce naplní se líce,
zkouška žáků zavede se přísná, od výsledku pak závisná bude česť nebo trest.
Mocí svého důstojenství naději se poslušenství.“ Mlčky vyslechli jej ptáci – pěvcové i nezpěváci,
nevědouce, čemu by se spíše divili – hlouposti nebo pýše. Mrtvé ticho v luhu vládci nešlo k duhu;
ještě něco nařizovat chtěl: ale jitření v sněmovně čil, a sedání ledva odročil, s družinou svou domů odletěl.
Cookies on Poetry Cove