„Pojď, mé dítě, v lesní loubí,
myslivec nám dovolil;
v lese budem sbírat houby;
Bůh je chudým udělil.“
Dcerušce dí sirá vdova.
Dobré dítě zaplesá,
matčina slyševši slova;
poprvé jde do lesa.
Tam jí ukazuje matka
houby chutné a zdravé:
hřiby, smrže a kuřátka,
ryzce i červenavé.
Podle matky dítě hledá:
„Hle jak krásná houba ta!“
zvolá – muchomůrku zvedá. –
„„Nech, ta jest jedovatá!
Nezkušena tys, nevinná,
šálí tebe pěkná tvář.““
Matka dceři připomíná:
„„houba ta je krásný lhář.““