Na hoře jsme! Pocelujme
chrámu posvátného práh –
a teď zraky potopujme
v šírodálných končinách!
Krajina se rozprostírá
vlnovitě brázděná,
o hory se v zad podpírá
nebes klenba sklopená.
Kol jsou Čechy ohraženy
horami jak baštami,
k uhlům světa obráceny
svými čtyrmi hranami.
Odkud v létě slunce vstává,
Krkonošský hřeben hor –
a kde v zimě zapadává,
hradí nás Šumavský bor.
Krušné vrchy k Sasům staví
na obranu příkrý plot:
Žďárské hory do Moravy
k bratrům přejí volný vchod.
Kolem stojí horské báně
mnoholíčné homole,
zelenavé kopce, stráně,
chlumů zdobné kužele.
Dlouhé pásmo středohorské
modrá se s Milešovem;
k jíhu Brdy, Hvozdy borské,
Javor s černým Jezerem.
Zděnou hradbou hlava šedá
Bezděze je věnčena:
Ještěd jako drak se zvedá
Izery blíž temena.
Níže Trosky, v šeré dáli
skalné město Zámrské;
blíže k nám Prachovské skály,
v před – pahorky zápražské.
V klínu jejich leží Praha,
hlava, srdce matčino!
Matko dobrá, Čechům drahá –
zdráva buď má otčino!